František Šuráň

Kdo byl František Šuráň

Narodil se 1. února 1833 v Jestřabí v okrese Uherský Brod, kraj hradišťský, Morava. V matrikách je veden jako podsedník – drobný rolník – katolického vyznání. Je to otec Jana Šuráně (1873–1955), o jehož válečném osudu vypráví sesterská stránka.

V jednadvaceti letech, 17. března 1854, byl odveden k c. k. pěšímu pluku č. 3 „Arcivévoda Karel“ na osm let prezenční služby. Pluk se od roku 1830 doplňoval z hradišťského kraje na Moravě (později sídlil posádkou v Kroměříži) – tentýž pluk, ve kterém o čtyřicet let později sloužil i jeho syn Jan.

Válka roku 1859 – italské tažení

V létě 1859 vtáhl pluk č. 3 s celou rakouskou armádou do severní Itálie, kde Rakousko čelilo spojenému útoku Francie a Piemontu (Sardinského království). Tažení vyvrcholilo dvěma velkými bitvami: u Magenty (4. června) a u Solferina (24. června 1859) – jednou z posledních velkých bitev vedených bez použití telegrafu, kde proti sobě stálo přes 250 000 mužů.

Pěší pluk č. 3 se tažení prokazatelně účastnil – rok 1859 je uveden v seznamu jeho válečných kampaní a v Františkově kmenovém listu stojí výslovně: „Mitgemacht den Feldzug im Jahre 1859. Besitzt die Kriegs-Medaille.“ – zúčastnil se polního tažení roku 1859 a je držitelem Válečné medaile.

Střelná rána do nohy

V dolní části kmenového listu, v oddílu Nachgefolgte (dodatečné záznamy), je klíčový zápis:

V matrikách je od té doby veden jako „patentální invalida“ (Patental-Invalid). To byla zvláštní kategorie vysloužilých vojáků v rakouské armádě: muž, který byl v boji zraněn natolik, že nemohl dál sloužit, obdržel invalidní patent – úřední listinu, která mu zajistila doživotní invalidní gáži (Patental-Gehalt) vyplácenou z vojenské pokladny. Na rozdíl od invalidů umístěných v invalidovnách mohl patentální invalida žít doma a hospodařit – což František dělal dalších čtyřiačtyřicet let v Jestřabí.

K invalidní gáži pobíral ještě dva přídavky: přídavek za zranění (Verwundungs-Zulage) ve výši 3 zlaté 50 krejcarů a přídavek k medaili (Medaillen-Zulage). Obě částky jsou zapsány v hlavičce kmenového listu ve sloupci Gebühren (požitky).

Medaile a veteránský spolek

František vlastnil dvě vyznamenání. Válečnou medaili (Kriegs-Medaille), zavedenou roku 1873 pro účastníky všech válečných tažení, obdržel dodatečně – zápis o ní je přímo v kmenovém listu. 2. prosince 1898 mu pak byla udělena Jubilejní pamětní medaile (Jubiläums-Erinnerungs-Medaille) k padesátiletému výročí panování císaře Františka Josefa I. – tuto medaili dostávali i vysloužilci a členové veteránských spolků.

Na druhé straně kmenového listu jsou rovněž záznamy, které nasvědčují členství ve vojenském veteránském spolku (Militär-Veteranenverein) – sdružení vysloužilců, které se v obcích moravského Slovácka staralo o důstojný život bývalých vojáků a jejich rodin.

Oprava příjmení po třiceti letech

Kuriózní archivní detail: při odvodu roku 1854 písař Františkovo příjmení zkomolil a vojenská evidence ho po léta vedla pod chybným tvarem. Teprve v roce 1886 – po třiceti dvou letech – byla na základě křestního listu farního úřadu provedena úřední oprava příjmení na správný tvar „Šuráň“ (Suran). Třicet let vedla monarchie moravského rolníka pod cizím jménem, než to farní matrika napravila.

Otec a syn – dvě zranění nohy v Itálii

František zemřel 26. prosince 1903 v Jestřabí, v sedmdesáti letech. O jedenáct let později poslala monarchie i Jana do války – a i on se vrátil se zraněnou nohou.

Prameny

• Kmenový list (Grundbuchsblatt) Františka Šuráně, c. k. pěší pluk č. 3 „Erzherzog Karl“ – VÚA-VHA Praha / rodinný archiv.
• Matriční zápisy, actapublica.
• Ludmila Mejzlíková (roz. Šuráňová, *1945), vzpomínky a rodokmen in: Láz – náš domov, aneb, Obraz jedné doby. Brno, 2015. ISBN 978-80-260-8107-4.

Poznámka ke čtení: kmenový list je psán kancelistickým kurentem poloviny 19. století. Přepis zápisu o zranění vychází z nejpravděpodobnějšího čtení; drobné odchylky v lékařské terminologii nelze vyloučit. Rok tažení (1859) a status patentálního invalidy jsou v dokumentu jednoznačné.