Rodinná tradice · Bílé Karpaty
Včelaření je součástí naší rodinné historie už více než sto let. Jisté je, že včely choval už pradědeček ještě před první světovou válkou. Včelaření se věnoval i dědeček a dnes v této tradici pokračujeme s tátou. Je však velmi pravděpodobné, že se tomuto řemeslu věnovali už i pradědečkovi předkové. Včelařské zkušenosti se v naší rodině předávají z generace na generaci a o naše včelstva pečujeme s respektem k přírodě i k odkazu našich předků.
Za více než století se mnohé změnilo. Naši předkové začínali s klátovými úly, později používali slamáky a budečáky. Dnes včelaříme moderním nástavkovým způsobem. V současnosti využíváme především rámkovou míru 39 × 24 cm s polonástavky 39 × 15 cm, částečně ještě pracujeme i s tradiční mírou Čechoslovák 37 × 30 cm.
Naším cílem je především udržovat včelstva zdravá, silná a v dobré kondici. V průběhu let jsme vždy chovali kolem dvaceti včelstev, dnes jich máme dvacet pět.
Včelaříme v krásné krajině Bílých Karpat na třech stanovištích. Dvě se nacházejí ve Slavičíně–Divnicích a třetí v Bohuslavicích nad Vláří, odkud naše rodina pochází.
Naše okolí není zatíženo intenzivním zemědělstvím. Převládají zde louky, lesy a pastviny, takže včely nemají ve svém doletu řepku, slunečnici ani jiné monokultury.
Právě díky této pestré krajině vzniká náš med. Jednodruhové medy u nás prakticky nevznikají. Pouze ve výjimečných letech, přibližně jednou za tři až pět let, se podaří vytočit jarní květový med z ovocných stromů. Ve většině sezón získáváme především smíšený med, ve kterém se spojuje medovice s nektarem maliníku, ostružiníku a podle průběhu roku také lípy. Každá sklizeň je tak jedinečná a odráží rozmanitost přírody Bílých Karpat.
Pradědeček Jan Šuráň - vedle klátový úl s vyřezanou a malovanou postavou
Dědeček Josef Šuráň - zde je tentýž úl patrný uprostřed včelína
Nedávno jsem na stránkách Českého svazu včelařů (ČSV) narazil na článek "Opravdu nevíme jak se starat o med?" (autoři: RNDr. Petr Kolář Ing. Dalibor Titěra, CSc., VÚVč Dol) Vybírám z něj pár zajímavých pasáží:
Článek na ČSV: https://www.vcelarstvi.cz/casopis/opravdu-nevime-jak-se-starat-o-med-/
Krystalizace medu, nebo též nesprávné označení cukernatění, je přirozený proces. Žádný pravý med nevydrží nekonečně dlouho tekutý. Je to proto, že med obsahuje víc cukrů, než by odpovídalo nasycenému roztoku. To, co včely při zpracování medu dokážou, je vlastně příprava přesyceného roztoku. Už to vlastně není roztok, ale koloidní soustava zvaná sol. A každý sol přechází určitou koagulační rychlostí v gel – tedy krystalickou látku. Nemění se složení, ale struktura. Je to takové jakoby zmrznutí za tepla. Protože med je směsice cukrů a každý cukr má jinou koncentraci nasyceného roztoku, máme medy tuhnoucí rychleji a pomaleji. Jaké složení bude med mít, to záleží na zdrojích snůšky.
Nejdéle trvá, než se ve vytočeném medu vytvoří tzv. krystalizační jádra. Pak už krystaly rostou rychle. Takže dobře ztekucený a přefiltrovaný med, který malé krystalky nebo pyl a žádné voskové drobečky nemá, ten vydrží nejdéle tekutý. Ale vlastně proč se o to tak snažit? Takzvaná ultrafiltrace vlastně už med poškozuje a navíc nenápadně zamaskuje botanický původ medu, když je pyl pryč. Poučený spotřebitel ví, že skladovaný med je krystalický a že si ho postupně může ztekucovat těsně před jeho použitím.
Šetrné ohřátí rozkmitá molekuly tak, že krystalické vazby povolí a med se přechodně vrátí do tekutého stavu. Co je to šetrné ohřátí? Teplota nesmí být moc vysoká a zároveň doba ohřevu nemá být moc dlouhá. Takže teplota vodní lázně se může nastavit jednoduše tak, aby do ní člověk mohl ponořit ruku a neucuknul. To je jednoduchý bio-parametr. Nebo v zimě lze položit sklenici s medem na radiátor ústředního topení, zakrýt tlustým svetrem a ráno je med tekutý.
Med velmi rád nasává vlhkost z okolí. Tím se zřeďuje a může začít kvasit. Zásada je pokaždé med těsně uzavřít. Dřív byl problém s těsností víček Omnia, ty dnešní Twist-off jsou daleko lepší. Ale pozor na potřísnění okrajů sklenice. I malinké krystalky způsobí, že těsnění nedoléhá, a med začne vlhnout.
Máme-li místo v chladničce, bude krystalizace pomalejší. Ale základ je mít med v malém spotřebitelském balení a ztekucovat si ho postupně.
Zdroj: https://www.vcelarstvi.cz/casopis/jak-nejlepe-skladovat-med-/
| Teplota (°C) | Doba poklesu aktivity diastázy na polovinu |
|---|---|
| 10 | 35 let |
| 20 | 4 roky |
| 25 | 18 měsíců |
| 30 | 7 měsíců |
* Diastáza medu je klíčový enzym a ukazatel. Určuje pravost, čerstvost a kvalitu medu. Diastáza (enzym α-amyláza) se do medu dostává ze včelích žláz. Její nízká hodnota značí, že byl med přehřátý nebo je starý.
Ve zkratce: 15 °C a méně je pro med ideální.

Život včelího společenstva

Pokud nezapadnou sněhem je jim dobře

Krásně zavíčkované rámky 39x15 plné medu

Tohle jsem musel vyfotit - to se mockrát nepodaří

Včelka s pylovými rousky v pylových košíčcích

Barva značí rok: Bílá roky končící na 1 nebo 6,
Žlutá 2/7, Červená 3/8, Zelená 4/9, Modrá 0/5

Med

Med

Kvůli zalétávání cizích včel

Bylo nutné odházet sníh od česen i ze střechy

Tentokrát bez značky - Kdo najde?
Email: vcely"zavináč"rstools.cz